slunce odvrátilo zrak 
studem zčervenalo
nejprve štíhlý krk 
a pak 
knoflíček po knoflíčku 
šaty kloužou 
přes bílá ramena 
sametová záda 
po hebkých ňadrech s jahodovými špendlíky 
břicho a kypré boky 
až se tiše snesou na zem 
jako mámení 
tu stojí žena
otevři přece náruč 
a neboj se 
jí dotknout
Hm, ono se ti to básní řekne. Mám často studené nohy a sněhuláky žádná nechce... chci do teplých krajin! 
Prima báseňka. Taková svůdná poezie. Mazlivá inspirace, to já rád!
14.12.2019 09:29:38 | šerý