nebe bylo plné
bělásků
snášeli ve večerních červáncích
jako bílé vločky sněhu
třepotavě sedali
na tvá ramena
sedíš u cesty
se zavřenýma očima
náruč plnou jeřabin
vezmu tě kolem pasu
zvedneš víčka
tvé oči zazáří
jako dvě slunce
plné mihotavých ohníčků
smíchu
tvé rty voní
po malinách
Růžová pírka Plameňáků. Poetické plody cestou z města... gen dívčí romantiky se nezapře.
19.12.2019 14:45:44 | šerý