Kam? No přece tam

královna dramatu
hlavu skloněnou nad oceánem
s černým bonbonem v puse
plným pouště s kaktusy
neschopna nenávisti
vůči frustrovaným dospělým
tak…
pošetilým svými větry
jakoby to byla moudra
milostivě a blahosklonně vypouštěná
na odiv druhým v odstínech tmy

možná jich bylo padesát
jen blázen je počítá
praskající bubliny skutečnosti
v medovině soucitu
jednoduchá atrakce odmítnutí
tak udeř!
do tváře pírkem ptačím
a ulev si!
vždyť víš, že vítr vane
správným směrem
a kámen sebepýchy
padá do moře