Návštěvnost
BEZBRANNOST
BEZBRANNOST
BEZBRANNOST
naprosto bezbranní
vstupujeme do arény světa
vydáni druhým na milost
dožadujem se ochrany
křičíme o lásku
o důvěru
o zaplašení strachu
octnout se bez pomoci
by byla jistá smrt
a tak ji křikem odháníme
z nejasného pudu
zachovat sebe při životě
aniž tušíme
co nás v něm vlastně čeká
sotva si k němu víc přičichneme
zdá se nám tolik samozřejmé
že jsme pupkem světa
který nám stále jen cosi dluží
chceme hlavně brát
musíme teprve přijít na to
že dávat je mnohem větší slast
nešťastný ten
kdo to nedokáže
když sám nemá nikdy dost
a smysl života
si plete s nesmyslem
bezbrannost občas zmutuje v bezradnost
když láska do sebe slepě zacyklená
stále míjí cíl
šťastný smí totiž být jen ten
kdo pochopil
Praha, 4.1.2020
https://www.youtube.com/watch?v=e4YEiFewX38
Komentáře (11)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskProto je tak málo skutečně šťastných lidí...
**
05.01.2020 12:58:45 | JC senior
Ano - jako by pocit štěstí byl nepřímo úměrný bohatnutí společnosti... :-)
05.01.2020 15:20:30 | Amonasr
Rozdýmat okolní drobničky a vstřebat teplo. A tohle je pěkný, neklišovitý návod k použití.
Napadlo mi. "Radost těla zproštěná." (Shelley.)
04.01.2020 22:34:03 | šerý
Nádherná metafora, šerý - díky za ni. U takových vždy jen trošku lituju, že zůstávají pouze v komentářích... :-)
05.01.2020 11:40:11 | Amonasr
Tahle lidská nahota. Někomu voní a někomu smrdí Šťastný smí být jen ten co pochopil.Připadá mi spíš jako příkaz než tak, že šťastný je, kdo pochopil
04.01.2020 14:51:46 | Isla
Chápu Tvou poznámku, přemýšlel jsem nad tím už při psaní a nakonec se přiklonil k této dikci. Není to myšleno jako příkaz, ale jako podmínka nutná ke štěstí, daná čímsi, co nás přesahuje. A nevnímám to ani jako moralitu, spíš jako životní zkušenost - žitou i odpozorovanou. Znám řadu lidí, kteří jsou nešťastní vzhledem ke své věčné nespokojenosti s tím, co mají, často je to spojeno i se závistí a rovněž s egoismem. Podmínka nutná ale nemusí být samozřejmě dostačují, k pocitu štěstí je toho asi třeba i víc v nějakém příznivém souběhu. Nedá se asi říct, že kdo pochopil, je už automaticky šťastný... ;-) Vím, že vysvětlováním jsem nyní své básni nejspíš uškodil, poezie by se podle mne vysvětlovat neměla - ale nedalo mi to. Právě i proto, že jsem to tam napsal po vcelku zralé úvaze :-)
04.01.2020 15:09:02 | Amonasr
octnout se bez pomoci ... voní po ovoci ... vzkříšení ... úsměv.z.
04.01.2020 11:38:58 | zdenka
Milá Zdeno, díky za Tvou vnímavou reflexi :-)
04.01.2020 11:52:24 | Amonasr
Ano je to úplně nejvíc tak.
Někdy je i přesto, že si uvědomujeme vše těžké,
ale dávat bezištně, nám hodně vrátí
a na lásku se nemá pospíchat ani si nárokovat, jelikož život nám všem dává takové překážky,
že musíme jeden druhému být oporou,
nechtít myslet jen na své.
Sobectví se zánik ke všemu.
Ovšem občas těžké chvilky jsou.
Moc děkuji Amonasře ^ST^ ;-)
04.01.2020 11:31:48 | jenommarie
Díky za krásný empatický komentář - a můžu jen souhlasit :-)
04.01.2020 11:50:50 | Amonasr
;-)
04.01.2020 12:23:13 | jenommarie