ty plná

mám tě ráda

kdesi za záclonou

v mlžném oparu

a přeci

vždy znovu

tolik jinou

v krůpěji rosy

něžném zrcadlení

po kterém z odlesku

dříve ruku vztáhnout

nevím ani

nechci tě zaplašit

dechu zadržuji

ty plna rozechvění

dáváš se cele světu

dáváš se mi