Různými optickými pomůckami
Se dívám až úplně dolů
Na kamenné kvádry
Na základy svých předků
Z větší blízkosti
Slyším příběhy cihel
Které přišly po nich
V zrcadle
Které mi nastavují
Mohu teprve spatřit
Drobné bublinky
Na svém povrchu
Jsem jako lehká holka
S napudrovanou tvářičkou
Zmizel cihlový ruměnec
Mých rodičů
Jsem první
Z těch pod sebou, co plave
Když mě hodíš do vody
Různými optickými pomůckami
Vyhlížím hvězdné nebe
Nad stavbou, která snad nebude
Babylónskou věží
Přemýšlím
Z jakého nového materiálu
Ještě lehčího
By stavitel chtěl mé děti
Aby se budova nezřítila
Nebo už bude
Chtít zastřešovat?
Pokud člověk bude šťastný, může žít třeba jen v chýši. A naopak některému člověku v paláci bude pořád něco chybět.
31.01.2020 19:10:12 | Isla
Milá Islo, souhlasím. Lidé okolo mě se tak ale nechovají. I já v sobě cítím mnoho takových sil. Tento text o tomto ale není. Krásný víkend.
31.01.2020 21:27:45 | Kaj