Okolo pasu,
ráno dnešek beru.
Trochu se třesu,
a hledám vzpěru.
Hledám svou berličku
pro tento den.
Zaváhám chviličku,
odhozen za plotem.
Jak papír od čokolády,
stranou a zmačkaný.
Přec hledám poklady,
jít dál mám nutkání.
Narovnám záda,
ramena a bradu vzhůru.
Únava mi k nohám padá,
zaženu poslední můru.
Ráno přeperu peřinu, vypiji ranní kávu a před zrcadlem si nasadím čerstvě vyžehlený úsměv. Pak jen vyplaším můry - tlesknu, a jdu "žít."
Dnes jdu na Úřad. Tak na šimla jdu s ochranným štítem.
Máš tu báseň pěknou. Vždy aktuální a rád jsem přečetl.
06.02.2020 11:11:59 | šerý
Jo...s můrou pryč, na sebe bič,
zmuchlané se vyhladí,
krok se srovná, najde směr,
zvládne se zas, další den.
Možná, že i s úsměvem. ^ST^ :-);-) jj zvládáš
06.02.2020 10:01:54 | jenommarie