my
my
zachránili jsme
jeden druhého
z mrtvého světa
to jsme pro sebe udělali
a nic si za to nedlužili
ochutnali jsme život se vším všudy
a když okolo
hořely kříže
zakusili jsme i válku
ve které jsem spočinul
zraněný
u Tvého okna
jež (jako
jediné) svítilo do tmy
přijala jsi mě
oba jsme plakali
a v objetí si odpouštěli
vzdali jsme se
jeden druhému
spojili své slzy
byli jsme opět spolu
v sobě
a když cinkla trouba
jedli jsme ty Tvoje koláče
a na nějakou dobu
si slíbili
zase
mír…
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
.... Klokotá smích.
Brumlá si jak voda z hor
a úsměv cení bílé zuby do tmy.
Těkavé smutky prchají
do hlubokých nor.
Slyšet je smějící se ústa,
to JÁ se zvolna mění v MY.
Tak ať ten mír vydrží.......Ji./úsměv/
13.02.2020 21:46:06 | jitoush
pročetl jsem se
až do předvánočního času (2013)
abych pochopil
co jsi mi svým komentářem
předala
je
to
krása
děkuju P.
23.02.2020 10:40:37 | piťura
No jo, Piťuro. Bez příkras partnerské vlnění. To já rád a je to bezva napsaný. A ten konec je prostolidská jednička*
11.02.2020 18:58:23 | šerý
