Objímání
Objímání
Anotace: ...
Dýchala jitro z cizích úst,
blízkost jsou stvoly v soukolí,
beztvará prázdnota v mezidlaní
objala mrtvé moře hořem,
samota nikdy nezná půst,
umírat dá se pro cokoli,
odvahu sbírala v usebrání,
člověk se láme pod hříchem.
Po růžích zbývá vůně a trní,
po lásce takřka jakbysmet
- v náručí dítě zkolébané
zanechá otisky na srdci,
prach prachu vbrzku zevšední
i v slzách dá se zasklít svět,
gordické uzle zpřetrhané,
nežijme minulé pro budoucí.
Ztráty jsou budoucí nalézání,
podstata podobu skrývá u dna,
luna má tváře odvrácené
spodobou vlastní člověku,
bezetmá paměť bolaví po dni,
i když ji utápíš do vína
srdce se v srdci rozvzpomene
a nalezne v něm útěchu.
Komentáře (17)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk23.02.2020 14:02:15 Frr
JIŘÍ,je úžasné, že se hlásíš k Luně celé-tedy i k odvrácené její straně,vědom si, že růže kvetou všude, byť na nich nemáme ustláno-Tvá poezie o tom hodně ví,jsem rád, že Tě znám....*ST*:-D*
pozdrav Štěpánku-kéž jí už bříško nebolí**
Frr-j
01.03.2020 06:46:24 Akrij8
Děkuji Ti Jiří, mě vždycky tak nějak více zajímalo to hůře viditelné :o)Potěšení je na mé straně, také jsme moc rád, že Tě znám a mám v Tobě přítele. Štěpánce už je dobře :o)
23.02.2020 13:11:48 uživatel smazán
hutné verše bez patosu
skvěle Jiří skvěle
23.02.2020 10:42:42 uživatel smazán
Pro mě báseň končí v momentě, kdy se dá umírat pro cokoli. První strofa, především první dva verše, mi vnikly hluboko do duše. Další strofy už nejsou pro mě, nejspíš jen pro tebe. Díky moc.
