ZTRACEN V LABYRINTU MĚSTA
ZTRACEN V LABYRINTU MĚSTA
Anotace: @@@
ZTRACEN V LABYRINTU MĚSTA
bloudím neznámým i známým městem
potkávám minulost s přítomností
jak se vzájemně proplétají ve škubajících se křečích
těžko říct zda v koitu nebo zápase na život a na smrt
když vydávají skřeky které místy děsí
bloudím neznámým i známým městem
za zády cítím jeho skryté běsy
jak dští mi za krk zatuchlost i horečnatý žár
zrychluji krok
zatímco duši snaží se mi schvátit
toho města lačně kořistící spár
to město je můj nepřítel i přítel
ukrývá v sobě neřest a odhodlání mládí
na něž mě stále svádí i když jsem už stár
vysmívá se mi nebo jen připomíná hříchy
bez nichž by život nestál za žádné utrpení?
měl bych snad plakat nebo se spíše válet smíchy
abych zahnal tu úzkost
kterou v útrobách tuším za každým příštím rohem?
chce se mi prchnout z toho proklatého i milovaného města
a zároveň se v duchu nepřiznaně modlím
ať ještě nemusíme dát si navždy sbohem
Praha, 10.3.2020
https://www.youtube.com/watch?v=D1vwb3d0Dsk
Poslední tipující: barasoukup, Pamína, Kett, Akrij8, Jeněcovevzduchukrásného, Donne, jenommarie, Krahujec, Kubíno, A42, ...
Komentáře (25)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk11.03.2020 11:19:09 jenommarie
Labyrint tak známého a známých míst,
které jsou označeny různými vzpomínkami
i pocitově se časem mění, vše.
Jsou to křivdy, jsou ro radosti, různá,
přesto ve známém labyrintu se nebojíme,
víme a tak nějak chceme i občas do známých zpět zabloudit.
Někdo to tak má, někdo se tím nezabírá,
ale pocitově známá místa, se mění,
našim zrajícím pohledem.
Vzpomínáme i jaké změny a v paměťi lovíme staré obrazy. ^ST^ Hezká báseň Amonasře;-)*
10.03.2020 20:02:06 Krahujec
Výstižný obraz.Celé to je o Tvém životě ,vzpomínkách a vnímání protipólů. To město má v sobě kouzlo a zároveň onen(temný/anonymní) protějšek.Trochu mi připomíná, že "bílá doplňuje černou"a popisuješ zde obě uchopení a zamyšlení(i sám nad sebou), i když původně pramení ze sna.Naleznout cestu je mnohdy obtížné a nikdo vlastně neví, kterým směrem jít a celé to vše pochopit.Každý z nás se v labyrintu života ocitá.
11.03.2020 10:57:00 Amonasr
Díky za až téměř psychoanalytický komentář - čte se mi to každopádně hodně zajímavě :-)
10.03.2020 19:36:31 Kubíno
Pěkná báseň. :-)
Jako kdyby si člověk koupil deskovou hru a každý den je zadání a úloha jiná, jinak obtížná a pokaždé se mění naše emoce. :-)
10.03.2020 19:14:50 A42
Hezké vyznání. Připomnělo mi to jednu báseň od Pamíny, ne že bys nebyl originál, spíš trochu tím tématem.
11.03.2020 10:54:50 Amonasr
Díky, Tvá asociace s básní od Pamíny pro mě rozhodně není nic, co by mi mohlo jakkoliv vadit, spíš naopak ;-) Byť mě to zároveň malinko překvapuje, protože její básně věnované Praze (pokud máš nějakou takovou na mysli) jsou dle mého plné laskavosti, půvabného okouzlení a vnitřní pokory, což tenhle můj text mi tak úplně nepřipadá... :-) Každopádně to ale respektuji a mám aspoň nad čím přemýšlet ;-)
10.03.2020 14:47:24 Petbab
někdy je to jedna ulice, náměstí s holuby.. jindy kašna, laterny, podloubí
10.03.2020 17:19:52 Amonasr
...a někdy třeba povědomé tváře, záblesk déjà vu, charakteristická vůně... :-)
10.03.2020 12:29:40 šerý
To je ta schizofrenie os. poptávky po pohodlí s protikladem touhy po "zpomalení času" a touženého klidu na venkově. Možná je kompromisem městečko? Také je zde vynález alternativy pohodlíčko a služby ve městě a cyklický víkendový úprk na chalupu (nebo alespoň zahrádku.) To je člověčí ctižádostí, mít relativně přístup ke všemu a ničeho se nevzdat.
A také ten "zvyk" se dá nějak půlit.
Domov je velké a důležité téma. Pěkně ses poeticky o něm "rozhovořil."
10.03.2020 14:27:24 Amonasr
Freud by to asi líp nedefinoval - viz má odpověď Mladému básníkovi níže... ;-)) Díky za empatický komentář, šerý :-)
10.03.2020 11:36:50 uživatel smazán
Závěť?
10.03.2020 11:41:19 Amonasr
:-D) To snad ještě ne - i když jeden nikdy neví... ;-))
10.03.2020 12:06:35 uživatel smazán
Nemyslel jsem to jako Tvou doslovnou závěť. Odkazuji tím na Závěť F. Villona, ty kontrasty, nálada, určité odevzdání.
10.03.2020 14:23:53 Amonasr
Aha, tak promiň ;-) No, abych byl upřímný (a ke cti mi to nijak neslouží), tyhle velké básníky a něco z jejich díla jsem četl naposledy na gymnáziu, pokud vůbec. Nebo jsem se s nimi zprostředkovaně setkal alespoň v hodinách češtiny, s Villonem jako takovým pak častěji v různých filmech i později. Občas mě sice inspiruje nějaký básnický text, který mě něčím náhodně zaujme, ale i tak bych to nazval spíš impulsem k napsání něčeho vlastního než inspirací. Tady konkrétně mě inspiroval nesmírně živý dnešní sen, v němž se všelijak mísily mé všelijaké úzkosti s nadějemi a celé to bylo rámováno jakýmsi hybridním velkoměstem, v němž se promítaly jako kulisy zejména dvě města, která mě životně nějak poznamenala. Takže pokud to má něco společného s nějakým velikánem, tak nejspíš hodně vzdáleně s Freudem tím pokusem o vykladačství konkrétního snu. A musím dodat, že jsem byl rád, když jsem se z něj dost vyčerpaný ráno probudil, proto je tam možná zachyceno i něco tísnivě temnějšího... ;-))
10.03.2020 15:32:49 uživatel smazán
Paráda, díky za otevření se. Měl jsem jen pocit, tak jsem se chtěl jen zeptat, jestli je správný. Pěkný komentář, velmi. Díky moc ještě jednou :)
