Půst

Snažím se uvelebit
V zredukované náplni času
Po které jsem vlastně toužil
Která mi vlastně vyhovuje

Uvědomuji si
Tápání rukou
Neuměle tesající
Strohé obrysy sobectví

Jen občas
Podobně jako myšlenka na Boha
Zasrší strach z budoucna
Které prý není

Za okny stále táž ulice
Zredukovaných krás života
Do které se stejně vejde
Projde ji v čele průvodu

Bude mít jinou tvář
Než na legitimaci
Se kterou ho vyhlížím
Jako na letišti