Dráteník ticha

Dráteník snů přišel místo spaní...
v tom kraji déšť písku k zemi kles,
nespatříš potok, ba pahorek ani
odkud blíž má člověk do nebes

Stožárů ocel, to bez stínu je les
tam stejně smutno na podzim i v máji,
a bez zájmu, důrazu na přednes
si dráty stále stejnou píseň hrají

V těch notách snad i vzkaz je šifrovaný
o pravdě kosmu s patrem bez těles
kde zoufalci, jsou láskou dopovaní,
monotónní chorál buší do kláves

Ač nerad i já došel v tomto kraji
k závoře ticha (tu jsem nepodlez)
Vlaštovky tam na drát navlékají,
stožáry srší stříbrem kombinéz
*