Návštěvnost
ŽIVOT JAKO PROVAZOCHODECTVÍ
ŽIVOT JAKO PROVAZOCHODECTVÍ
ŽIVOT JAKO PROVAZOCHODECTVÍ
akrobatická chůze mezi dvěma břehy
po pružném laně nad hlubokou roklí
závaží z rizik strachů a odhodlání
schůdnost jen v jednom směru
vzdálenost k cíli víc než relativní
kdy nový břeh se skrývá v husté mlze
a nikdy předem nevíš
kdy se ti zvolna či náhle vynoří
ta chůze je stálý adrenalin
jen málokdo však touží po bezpečí cílového břehu
raději zavírá před ním oči
jsou chvíle kdy volíš chůzi poslepu
abys udržel správný balanc
provaz je místy kluzký
z chůze se po pádu může stát ručkování
hlavně se vždy včas zachytit
vzpíráš se pohledu až někam na dno
aby se ti z něj hlava netočila
víc než dokázal bys snést
cesta se dá i zkrátit přestřižením lana
které se smrští vždy jen k neznámému břehu
je zemí zaslíbenou
nebo jen pustým úhorem?
o tom se vedou věčné spory
dřív se to ale stejně nedozvíme
dokud sami až na ten tajuplný břeh nedojdem
Slezsko, 15.4.2020
Komentáře (19)
Komentujících (9)
Doporučit
TiskNěkteří se na druhý břeh nechají vézt a ještě nadávají, že to jede pomalu, nebo blbým směrem...
17.04.2020 06:18:14 | R.K.
;-))
17.04.2020 11:57:04 | Amonasr
Jo. Zatím pořád "na provaze". ;-)
Ale jen tak bokem se mi vybavila taková ta scéna z Rozmarného léta - "Člověče nelezte na to lano, vždyť spadnete..."
15.04.2020 20:57:19 | A42
...slovy básnířky Ping sin..;-)
Jsme dítky zrozené
v člunu na širém moři.
Nevíme,
odkud plujeme,
ani kam.
15.04.2020 19:56:46 | Marten
Hezká metafora paní básnířky :-)
16.04.2020 11:26:22 | Amonasr
Balancování na hraně života je pěkný adrenalin, který nás nepřestane bavit (doufám). Moc pěkné:-)
15.04.2020 17:18:53 | vlnka
Doufám spolu s Tebou :-)
16.04.2020 11:25:38 | Amonasr
Jj dnes mám přesně takový pocit. Já ani nevím, jeden den ...štěstí nad štěstí a potom ty doplňovačky, co k tomu také patří. Člověk opravdu stále se jen snaží tu chůzi vyrovnávat, mic jiného. Život. ;-)* Je to tak "ST"
15.04.2020 14:01:26 | jenommarie
Děkuji za empatickou reakci a srozumění, Marie :-)
16.04.2020 11:25:09 | Amonasr
;-) já také
16.04.2020 14:17:04 | jenommarie
Už mě volají, už musím jít, pak se můj dědeček otočil na bok ke zdi a usnul.
Už se neprobudil, krásný odchod z tohoto světa.Bylo mi tehdy deset a jako by to bylo včera, na to se nedá nikdy zapomenout, smrti se nebojím a někdy je i smrt, osvobozující.Líbilo, ST.
15.04.2020 13:59:21 | Jeněcovevzduchukrásného
Ano, to je asi ten nejlepší možný způsob odchodu ze života - taky bych ho bral :-) Snažím se také dospět ke smíření se smrtí, ale jeden nikdy neví, jaké to bude, až na něj opravdu dýchne... ;-)
16.04.2020 11:24:23 | Amonasr
...a proto se pln zvědavosti naň těším...
15.04.2020 13:02:59 | kastrolfobik
Proč ne... ;-)
16.04.2020 11:21:18 | Amonasr
Máš poslední dobou nějaké zúčtovací filozofické období. Nutíš mne přemýšlet, co se skrývá za jednotlivými obraty.:)
15.04.2020 12:30:55 | Ziny
:-D Na zúčtovávání se životem už mám sice možná věk, ale k těmto textům mě motivovala knížka, kterou právě čtu a která je plná zajímavých podnětů k podobným zamyšlením ;-) Abych byl konkrétní - Meša Selimovič: Derviš a smrt
16.04.2020 11:20:14 | Amonasr