Únava

Zírám do rozpité kávy
a šum v hlavě poslouchám.
Myšlenky jsou náhle prázdný,
ráno chytře nekoukám.

Vytržen z peřiny náručí,
nedokoukal sen jsem svůj.
Zamotán do sítě pavoučí,
osude narovnej se, při mě stůj.

Tma už se rozpouští,
slunce ještě nesvítí.
Čas se zločinu dopouští,
a já se dobře necítím.

Někdy ráno není sláva,
únava nechuť vítězí.
Pak nepomáhá ani káva,
těžko uzavřít příměří.