Můj ranní most

Voda mou cestu světem přetíná,
z kraje mostu do mlhy se dívám.
Nejistota nového dne začíná,
oči jsou znavené, zívám.

Vpřed vyrážím do neznáma,
myšlenky na to že bude lépe.
Bytost jsem osudem milována,
vím přesně proč mé srdce tepe.

Nevím co na druhé straně mě čeká,
objevím poklad nebo se budu rvát.
Neví to ani ta stará moudrá řeka,
zda plakat budu nebo se smát.

Já ale nezastavím a jdu dál,
neprdím ještě do hlíny.
Bradu vzhůru jak feudál,
když hrdě šlapu na stíny.