Znám
tvá ústa jen z vyprávění
dlaně ..
plné mozolů od práce,
ne od hlazení ..
I oči tvé znám..
z fotek které mám..
Ton hlasu tvého..
z něhy kovaný..
..lásko -něho..
vem mě prosím do dlaní..
Znám
Tvé srdce, co malé není
duši
co i šrámy má...
Plná vášně,lásky...
Co po pohlazení...
Každé ráno toužívá ...
Na svou babičku a dědu já nikdy, nikdy, nezapomenu. Každoroční dvouměsiční, většinou... Vyprávění, to nikdo neuměl, tak jak vyznívaly historky od mé babičky. :) možná ale že se pletu kdo je v tvé básní :)
07.06.2020 09:54:43 | Isla