Sebevina
Sebevina
Upustím z těla krev,
by srdce mělo méně jedu.
Poleví zlomyslný řev,
poleví faleš plná medu.
Mám rád když opadne,
pocit viny z křivdy,
osoby blízké bezvládné,
a ze mě pocit mstivý.
Však vlastní zla bych smyl,
vědět jak sobě odpustit.
Všechny ty démoni jimiž jsem byl,
nebesům vstříc moci vypustit.
Vlastní mysl láme nohy,
když o životě přemýšlím.
Škoda že nemáme bohy,
ani šanci v životě přespříštím.
Mám však nové zítřky,
mám slunce, lásku a šanci.
Procházím přísnými síty,
s bradou vzhůru a elegancí.
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
těžký mnohdy projít sítem ale ještě horší je teď drtičem .)
12.06.2020 16:31:18 | xoxoxo
Medu po troškách a ten pravý,
který chuť i náladu vždy všem spraví.
Snad se i zmenší ty minulé stíny
a utichnou ty hlasy tvojí viny.
Odpustit sobě je nutný krok,
staneš se přístavem pro něčí loď.
Máš zítřky nové a ty to cítíš.
Pereš se, bojuješ a dojdeš i k cíli.
*ST ;-) paráda a s elegancí:-)
12.06.2020 14:03:49 | jenommarie
