PALČIVÁ TOUHA

PALČIVÁ TOUHA

Anotace: @&@

 

 

 

PALČIVÁ TOUHA

 

 

 

 

když touze chybí cíl

v zoufalém bloudění horečnatě šílí

je stravována palčivým přízrakem beznaděje

jehož pohrdavý škleb je stěží k vydržení

jak výsměšně se směje

smutku jenž touhu svírá do popruhů žalu

když chybí mu jiné rozptýlení

 

neví že touha se ničím spoutat nedá

jakmile blouznivě hledá svůj vysněný cíl

nesmlouvavě mstivá ke každému

kdo by ji k smrti urazil

 

 

 

 

 

 

Praha, 21.6.2020

 

https://www.youtube.com/watch?v=7iF67WSIuWQ

 

 

 

 

 

Autor Amonasr, 22.06.2020
Přečteno 633x
Tipy 25
ikonkaKomentáře (40)
ikonkaKomentujících (10)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

23.06.2020 10:26:04   Kapka

Hodně vhodně k přemýšlení... i s těmi komentáři. ST
Podle mého - touha má cíl (ta moje, konkrétní, a není jedna - na př. splynutí v lásce* a pak cestování do dálek a k vodám). Někdy se tou touhou soužím, přesto bych ji nedala ani zanic. Něco se splní, a toužím dál. Možná, asi jsi psal o jiných touhách... (?)

líbí

23.06.2020 13:08:00   Amonasr

Díky za přemýšlivou odezvu, Kapko :-) Jak už jsem psal níže, ona bezcílná touha mě inspirovala při čtení knihy od Eugena Sue, ten obrat mě zaujal a vzal jsem to jako výzvu ho zkusit nějak uchopit. Při psaní často vyhledávám podobné „výzvy“, baví mě se s nimi nějak „poprat“. A teprve to psaní samo ukáže, vyjeví i mně samotnému, o čem ten text vlastně nakonec „možná“ je. A také každý čtenář si ho pak může vyložit po svém, mám radost, když se i z komentářů dozvídám různé úhly pohledu – nepatřím k autorům, kteří trvají na svém „jedině správném“ výkladu, podle mne bez čtenáře není báseň nikdy celá, ožívá teprve v interakci s ním – autor je tak jen „jedním z jejích rodičů“, což lapidárně shrnuje i mé oblíbené a často opakované rčení, že čtení každou báseň změní. Záměrně tedy ani Tobě neodpovím přímo na otázku, zda jsem psal o „jiných touhách“ ;-) Nejspíš sice ano, ale konkrétně se mi nechce je pojmenovávat, tudy cesta podle mne tak úplně nevede. Odpovím raději tedy opět jen otázkami – může být abstraktní láska obecně opravdovým cílem konkrétní touhy, když se ona láska nezhmotní v nějakém konkrétním obdivovaném objektu (ženě nebo muži)? Nebo je ona potřeba lásky naopak bezcílnou touhou, která marně svůj cíl hledá a ke svému zoufalství ho nemůže najít, třeba až do té míry, že se stává „patologickou“? Nebo třeba touha básníka po uznání, které se nedostavuje v míře, po jaké touží, a vede tak k jeho sžíravé frustraci a zášti vůči "úspěšnějším" autorům či dokonce ke čtenářům, kteří jsou tak „pitomí“, že ho nechápou a neumí ocenit? Může být těžce definovatelné uznání (čím ho měřit?) opravdu „skutečným“ cílem touhy? Nejde opět o jakousi nezvladatelnou touhu po chiméře, která se nedá ani pořádně uchopit, jen dotyčného sžírá a zákeřně se mu pošklebuje? Jinak řečeno o touhu ve skutečnosti bezcílnou, zavádějící mimo skutečně dosažitelné reálné cíle? A různí čtenáři si mohou klást mnohem víc všelijakých otázek, na které bych já sám často ani nepřišel. Ani já neznám nějaké jednoznačné odpovědi – úplně mi stačí, že ten text vyvolává u různých čtenářů různé otázky a různé pocity. Víc mi ani netřeba :-)

líbí

23.06.2020 13:29:14   Kapka

Děkuji, Amonásku, za vyčerpávající odpověď, ze které jsem mnohé pochopila, za pravdu ti vřele dávám a mávám s pozdravením. Díky moc a měj se krásně.

líbí

23.06.2020 14:07:56   Amonasr

I já Ti mávám, Kapko, a přeju pohodový den! :-)*

líbí

22.06.2020 20:34:59   vojtěška

touze asi cíl chybět nebude, spíš jeho naplnění..
nebo nasycenost smyslem cesty.. cokoli jiného kromě cíle.. zkouším si představit někoho bezcílně toužícího a je to /pro mne/ asi dost nesmysl

líbí

22.06.2020 22:07:39   Amonasr

Je to skutečně jen věc představivosti - těch možností se myslím nabízí celá řada, když se ta formule nasvítí z různých stran. Není nutné se podle mě soustředit pouze na doslovně jednorozměrný výklad... Ovšem vidím to spíš jako akademickou diskuzi poněkud mimo hájemství poezie, které nebývá racionálně tak úplně uchopitelné, dokonce ani tehdy ne, kdy k tomu třeba paradoxně svádí... ;-) Čímž si ale právě u Tebe (vzhledem k Tvé poetice) teď připadám jako ten, kdo se nesmyslně snaží nosit dříví do lesa... :-)

líbí

22.06.2020 22:17:17   vojtěška

budu to brát tedy tak,.. že touze chybí cíl tady znamená, že jí chybí svou materiální přítomností nikoli svou podstatou :)

líbí

22.06.2020 22:23:01   Amonasr

:-) Jak libo - je to výsostně jen Tvá věc, jako autor nemůžu ani nechci ničí fantazii nic předepisovat :-) Každopádně je Tvůj výklad hodný zamyšlení - díky za něj ;-)

líbí

22.06.2020 18:18:48   zdenka

možná to stravování je očistné ... ale smířit se s tím ... bývá těžké ... zuby tasí často nečekaně ... z.

líbí

22.06.2020 18:30:56   Amonasr

Silným povahám snad může být i očistné - ty slabší však může pozřít úplně. Díky, Zdeno, za tak vnímavě procítěnou odezvu :-)

líbí

22.06.2020 18:06:15   uživatel smazán

Jsem rád za ty komentáře, které jsi připojil.

Takže první strofa je jen tebou přeplácaný citát uvedeného autora - neposunuje ho nikam, ani nerozšiřuje. Je to obsáhlý "výcuc" otřepaných polopravd. "Výsměšně se směje" také není zrovna zvládnutý slovní obrat - "vysmívá se" by stačilo a zamezilo by se tak plýtvání slovy. Když vezmu v potaz to "šklebení se" nad, mohl by se verš zcela vypustit. Máš tam 3x slovo podobného významu.

Text pro mne začíná až ve druhé strofě, tak teprve dochází k nějakému střetu, význam se pohne alespoň o píď, i když to jsou opět stojaté vody bez vody. Těžko bych se mohl do textu ponořit a na břehu mít kapsy plné ryb. Na mě je to povrchní text, který čtenáři (tomu pozornému) nenabízí nic než slova a další slova. Jak sám s oblibou píšeš, toto je přesně ta tvá konstrukce bez pocitů, bez hlubší myšlenky. Kolega Milo to jen potvrdil svým vlastním příspěvkem.

A nesouhlasím, touha se dá spoutat, právě zmíněnou smrtí, což by mohl být její cíl i rozptýlení.

Tak a teď mi zkus vyvrátit, že nepíšeš pro Liter a pro jeho sluníčkářský bezmozky ještě před tím, než tu budeš posuzovat můj charakter, jak to máš ve zvyku.

líbí

23.06.2020 10:43:39   Kapka

Nějak nechápu, co tě tak čílí, obouváš se (nepřijde mi to jen jako hodnocení básně) dost nepříjemně do autora, ale i do čtenářů.

líbí

23.06.2020 13:37:25   uživatel smazán

Pokrytectví.

líbí

22.06.2020 18:32:43   zdenka

já si myslím, že touhu nespoutá ani smrt ... z.

líbí

22.06.2020 19:52:36   uživatel smazán

chtěl jsem nabídnout jen možnost - já na minulé životy ani na životy po smrti nevěřím, pokud máš na mysli toto. to už je ale otázka pro každého zvlášť

líbí

22.06.2020 20:17:43   zdenka

někdy člověka život překvapí ... vezme mu vše ... i poslední naději ... které se přidržoval ... až neudržel ... z.

líbí

22.06.2020 18:11:16   Amonasr

Nebudu Ti nic vyvracet, nemám ani tu nejmenší potřebu :-) Z jakých pohnutek píšeš podobné komentáře, je myslím vcelku zřejmé každému vnímavějšímu čtenáři - trčí z Tvé reakce doslova jako sláma z bot... ;-)

líbí

22.06.2020 21:52:19   uživatel smazán

Jednou napíšeš, že nemáš problém diskutovat, když jsou myšlenky podloženy nějakým argumentem, když to nejsou prázdné floskule apod. Tvůj komentář jsem tedy založil na posouvání významu a jazykové schopnosti textu. Také jsem přiložil vlastní návrh, co se týče té tvé opsané fráze. Ty sis ale vybral reagovat na poznámku mimo text, protože se ti to jednoduše hodilo do tvého obrazu, který si tu buduješ. Takže bych mohl být klidně profesor teorie literatury a tobě by připadlo jako kokrhání.

Takže, pokud znáš mé pohnutky, které jak píšeš, trčí jak sláma z bot, musíš vědět, že jsem to udělal, abych ukázal, že to nejsem já, kdo si protiřečí a neumí se obhájit, aniž by si bral do pusy charakter člověka místo jeho sdílených textů a nejsem to ani já, kdo si slova bere až příliš osobně. Viz tvoje "obhajoba" u textu "Rituály" - úplně stejný případ. A pak jsme to my, kdo máme pokřivený charakter, když se bavíme jen o poezii.

Argumenty budou vždy nedostačující, když nebudou souhlasit s tím, co si myslíš ty sám.

líbí

22.06.2020 13:29:28   jenommarie

I cíl mé touhy je někdy palčivě zničující,
cíl kde se srdci nedá poručit.
Tam touha roste a vychutnává.
Na konci zbývá, jen polopravda.
V tom zeje ten cíl,
pak pocit marnosti
se snaží ujmout otěží.
Ve stínu polopravd, touhu nelze utopit.
Touha je oboustranná a přesto ničí.
Uvnitř se srdce spojili a rozum křičí.
*ST jj, Máš to pěkné a já se zamyslela :-)**

líbí

22.06.2020 18:04:22   Amonasr

No, I Ty jsi mě teď hezky přiměla k zamyšlení, díky Marie :-)*

líbí

22.06.2020 21:12:35   jenommarie

Tak život nabízí tolik zamyšlení, že:-D** ;-)

Kohoutek uvolnil šroubky, aby mu neupadla hlavička.

líbí

22.06.2020 21:58:38   uživatel smazán

Tleskám, máš ještě nějaké další eso v rukávu?

líbí

23.06.2020 00:07:17   jenommarie

Dekuji. Žádná Esa ani Jokery. ;-)
Nechápu tvojí nevraživost.
To je jediné, co dodám.

líbí

22.06.2020 21:58:02   Amonasr

;-)))*

líbí

22.06.2020 12:38:23   uživatel smazán

Touze chybět cíl přeci nemůže, když je smyslem její existence.

Jen si dává načas, aby tě naučila trpělivosti se svým naplněním.

líbí

22.06.2020 13:04:33   Amonasr

OK, vysvětlím blíže, i když to veršům nejspíš ublíží jako každé autorské vysvětlování - ale budiž, je to jedno z největších úskalí Literu a někdy se mu vyhýbá dost špatně :-D) Ta inspirace mi přišla při čtení Tajností Paříže od Eugena Sue, které byly napsány už v letech 1842-43 a kde mě zaujalo právě vyjádření "když touze chybí cíl a smutku rozptýlení", což ale neuvádím jako alibi, jen poctivě přiznávám, že se to spojení nezrodilo prvotně v mé hlavě. Stejně jako Ty jsem okamžitě zbystřil, zda touze může opravdu chybět cíl, ovšem na rozdíl od Tebe jsem usoudil, že skutečně může, a rozvinul jsem to právě těmito verši. Touha podle mne nemusí mít přímo konkrétní cíl, o to palčivější ale pak může být její vnitřní pnutí, případně až jakási bolestná frustrace, a nesnesitelnost jejího prožívání. Na to téma by se ale asi dalo dlouze diskutovat, zřejmě také bude záležet i na úhlu pohledu, až do jaké míry abstrakce jsme ochotni si ten cíl - necíl představit, případně zasadit do dalšího kontextu - představivosti se meze nekladou. Upřednostňuji však sílu empatie či vcítění se do fantazijního prožitku před racionálními analýzami - tedy alespoň v poezii. Psychologové či psychiatři by to možná pojali neliterárně vědecky a možná by někteří z nich poezii s chutí přitom i vykastrovali.. ;-))

líbí

22.06.2020 15:10:11   uživatel smazán

samozřejmě že touze chybět cíl může a dokonce musí, jinak by nemohla být touhou, ale také tento cíl musí mít, protože by jinak nemohla toužit.

já jsem jenom doplňoval chybějící část tvé polopravdy.

líbí

22.06.2020 15:30:14   uživatel smazán

ale věru špatně, pardon.

líbí

22.06.2020 16:02:39   uživatel smazán

Ale abych ti to vysvětlil, dal jsi mi svou básní, za kterou jsem věru vděčný tak jak je, příležitost si popřemýšlet o touze, ale proto, že bys za to asi nebyl vděčný tady, napíšu si to k sobě ;-)

líbí

22.06.2020 17:35:27   Amonasr

Ale naopak - jsem Ti vděčný za to, že nad mou básní přemýšlíš, a pokud jsem Ti za to zapomněl v první reakci poděkovat, činím tak alespoň dodatečně. Opravdu mě to Tvé zamýšlení těší, jenom nerad sám u básní něco vysvětluju, ale tady jsem se tomu bohužel nedokázal vyhnout. Takže to byl jen takový můj povzdech - je to spíš někdy taková nutná daň za možnost vkládat komentáře, které ale na druhou stranu mají pro autora přínos jako důležitá zpětná vazba a mohou ho inspirovat i k dalšímu zamyšlení, jako je tomu nepochybně i v tomto případě :-) Takže ještě jednou dík :-)

líbí

22.06.2020 11:01:14   Vivien

Ano, Martinecka to posadila stručně a přesně... a navíc palčivá touha, to baba hladová... rychlá a ničivá jako tsunami...

líbí

22.06.2020 11:03:57   Amonasr

Hezky si notujeme, Vivien - s potěšením a díky :-)*

líbí

22.06.2020 10:37:32   Martinecka23

pomstění touhy - šílenství
z nenaplnění - zoufalství :-)
... velice zajímavě napsané ST :-)

líbí

22.06.2020 10:40:16   Amonasr

Děkuji za empatickou reakci, Martinečko :-)

líbí

22.06.2020 10:47:48   Martinecka23

....empatika z prožívající palčivosti :-)....pochopený původ, díky tobě, v touze :-)

líbí

22.06.2020 10:50:58   Amonasr

:-)*

líbí

22.06.2020 10:34:28   uživatel smazán

tak tohle bych zdovolením vypíchla z celého textu



neví že touha se ničím spoutat nedá

jakmile blouznivě hledá svůj vysněný cíl

nesmlouvavě mstivá ke každému

kdo by ji k smrti urazil


...hm hodné k zamyšlení amonedraselný. A jinak když touze chybí cíl je to trestuhodné mrhání časem :D

líbí

22.06.2020 10:39:23   Amonasr

Díky za vypíchnutí, Xono :-) A k tomu mrhání časem - na to přece každá touha zvysoka kašle, protože žije pouze v tom čase, který si pro sebe dokáže urvat... ;-))

líbí

22.06.2020 10:47:37   uživatel smazán

výborně amone jen tě zkouším víš přece snad jaký názor mám na čas ale hypoteticky jsme ve smyčce takže i touha ale ona to neví proto expanduje mimo prostor a čas a to je to co nás lidi drží při zemi a touhu nad zemí .)

líbí

22.06.2020 10:50:45   Amonasr

Líp bych to, Xono, nevyjádřil... ;-))

líbí
© 2004 - 2026 liter.cz v2.5.6 ⋅ Facebook ⋅ Threads ⋅ X ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel