Závislost

Jak okvětní lístky síla opouští,
držet se v květu pro krásu.
Cítím se jako poutník na poušti,
semletý z života zápasu.

Pak ale padne rosa tvého pohledu,
já ožívám a síla se mi vrací.
Tvůj úsměv vstřebat dovedu,
a odlétají ti zlí draci.

Ty luční hvězdy sluncem a vláhou ožijí,
já do žil zas píchám si tvé bytí.
Závislosti jsou krásné ač nás zabijí,
teď létám, než se zřítím