Malá kronika města pod levou lopatkou

Uvnitř mě žijí spisovatelka, žena zamilovaná do starých pouličních lamp, sběratelka knih, melancholička a šílený romantik

a nutí mě vykračovat ze sebe

jazyk mi těžkne slibem

dokud tě nenajdu nebudu se k sobě vracet

a tak tě hledám

město je zahalené do minulých století

často prší

déšť odtéká do kanálů jako příběhy které nikdo neposlouchá

ať klepu na kterékoli dveře

lidem tvůj popis nic neříká, nikdo z nich tě nezná

nepostrádají tě

a já tě přitom pořád slyším dýchat

pokud bychom už se nikdy nesetkali

tak věř že v tobě jsem viděla praskat oheň v krbu, maják, most ke štěstí bez koroze

buď pro ostatní tím kým jsi byl pro mě

a vzpomínej v dobrém.