déšť vypráví stromům
o kráse nebe
plní ústa loužím
skví se perličkou
v každém úžlabí lupenů
v jemné kráse květů
kape mi z vlasů
každá kapka průzračná
váhá
než mne opustí
nastavuji dešti tvář
kéž líbá mne
všude, kam se odváží
ne, já nepláču
to jen déšť je mé alibi
když opouští
mé plující oči
Krásný déšť co něžně tváře hladí
jen chutná trochu slaně jeho políbení...
Krásně hladí Andělko :)
23.08.2020 23:18:08 | Emily Říhová
Děkuji Ti Emilko milá!
27.08.2020 17:34:01 | Anděl
Andělko, nádherná a ukládám si dnes obě..moc krásné a procítěné básně.
*ST;-)
23.08.2020 21:17:23 | jenommarie
ach...jsi tak milá Maruško, děkuji:-)
27.08.2020 17:34:35 | Anděl
...déšť je pláč nebe...;-)
23.08.2020 18:35:15 | Marten
Ano....nádherně řečeno:-) mockrát děkuji Martene!
27.08.2020 17:35:49 | Anděl
No - tedáá… něhy plná poezie*
23.08.2020 15:57:06 | šerý
Ach děkuji Ti Šerý:-)
27.08.2020 17:36:03 | Anděl
Vzepřít se smutku a samotě.
23.08.2020 14:21:17 | Isla
To chtěla bych.....a doufám v to:-)
27.08.2020 17:36:28 | Anděl
....ach jo.....krásně píšeš...tuhle "drobotinu" si s dovolením uložím...
......dýchá to dýchá k vyslyšení.....Ji./úsměv/
23.08.2020 12:15:42 | jitoush
Ach, jsem poctěna, děkuji mnohokrát:-)
27.08.2020 17:36:51 | Anděl
plouží se v louží
souží se
touží
23.08.2020 10:50:54 | Yry
Jééé...moc krásný koment, děkuji mnohokrát!
27.08.2020 17:37:10 | Anděl