Střed světa

Chlapi sedí u piva
Na zahrádce na kopci
Každá tramvaj
Zde vyklopí
Svůj příděl cestujících

Chlapi jako by zde
Byli už od nepaměti
Ve slabém údivu
Proč lidé odjíždějí
Nebo proč
Přijeli teprve nyní

Zahradní restaurace
S jabloňovými ratolestmi
Jako na japonské kresbě
Uzavřenost bezpečí

Dlaně svírají
Pohár zlaté tekutiny
Žasnu
Jak se v ní soustřeďuje světlo
Co si přát víc?

Opilý
Jsem vyšel do slunce

Kalná voda
Teče tramvajovou kolejí
Rozpíjí litery
Na právnických smlouvách
Světu nezbývá
Než se točit bez nich

Když se pustím zábradlí
Svět se točí kolem mě
Úplně jednoduše
Nevidí mé štěstí
Chce mě uštknout
Tvrdostí dlažby

Krůpěje na listech akátů
Mě ale osvěžují
Leskem a průzračností

Vnímám tolik dobrých věcí
Na které jsem do teď
Nevytřepal čas z rukávu

Město stojí
Ve svých základech
Ve stoje laskavě počká
Až se z toho vyspím

Štíhlé obrysy
Kdysi elegantních klandrů
Mně připomínají
Vlastní omšelost

Z polí voní úroda
Nevěsta se usmívá
Na ženicha
Vše je, jak má být