Záře moře.

Anotace: Ze sbírky Moře jako odraz duše 2020

Záře moře.
Duše šlape tiše.
Zvuk vln.
Přijdu.
Vánku.
Miluji Tě.
Není to klišé.
Láska není z plyše.

A souhvězdí mi cestu ukáže.
Já podívám se.
Uvidím rybáře?
Co mi vyčte z tváře?
Nežiji život dle slabikáře.
Již dávno odrostla
jsem první třídě.
Nehraji poker,
ani nežiji ve špíně.
Jsem až příliš malá na to,
abych věděla,
kde se těží pravé zlato.

Mám dvě ruce, dvě nohy
a tělo, co zpříma stojí.
Nač stěžovat si mám?
Já vím, únavou až usínám.

Občas i v básni dějem utíkám.
Nevím a moře v sobě mám.
Žiji, ale straním se výšinám.

Dýchám a klaním se lidské práci
a občas hledám legraci.
I občas nejsem balón nafukovací.

A tak ten zmatek v sobě.
Ve vlnách se potácí.
Jsem a jsem.

A možná můj vlastní děj
až příliš se rychle obrací.
Kdo občas nezvrací?

To moře ve mně
je mi krásnou vibrací.
Pojmu tu vlnu v sobě.
Jsem skoro splachovací.