Anotace: ***pohádková***
Jsi jako
najít kvítek pod sněhem
v zemi vyprahlé vesmírným chladem.
Dotekem dlaně nesmělé
i důkladným jsi prstokladem.
A citů Tvých je ve dnech těch,
víc nežli v klasech zrna.
Kdo já jsem,
šelma plíživá
neb světloplachá srna?
Jsem luna kovem zářící,
či voda jezer tichá,
snad píseň žízeň tišící,
co láskou noci dýchá.
Kdo sten, té ženy slyšet směl,
být očí jejich hostem,
pak provždy citem naplněn
chce píti z lásky po sté.
Ten noc promění v jasný den,
když vysloví svá přání.
Chci milcem být Ti věrným jen,
Ty zas, buď mojí Paní...
17.10.2020 23:24:02 jitoush
..Pohádky mnohé skrývají......Milce i Milenky....Pány a Dámy...Krále
i Královny....Pravdy a Klamy....cestu klikatou.....draky ve slůji....těžké úkoly i splněná přání.....pohádky jsou cestou do Středu a zase zpět.....poznat kolkolem
Svět.....a vrátit se Domů.....Tož tak a ne jinak.....Ji./úsměv/
08.10.2020 23:11:28 Emily Říhová
Krásné čtení, milá Vílko... bude se mi krásně usínat, děkuji (*)
05.10.2020 22:22:41 Tomcat
"Bílou tváří Luny
Zavolám světlo
Budu s ní"
;-)ST
05.10.2020 22:24:59 Malá mořská víla
S Lunou je dobré být za dobře...je tajemná jako láska, jako žena :)