Ledy pukají

            V mrazivé krajině

            pukají ledy

            opět uvidím

            hladinu řeky duše

           

            Události se pohnuly

            plovoucí kry

            ostře zraňují břehy

 

            Kdo se rozběhne

            přeskáče z břehu ega

            na břeh sebepřekročení

            než kry rozpustí

            voda času?

 

            V prachových peřinách

            sněhu na kře

            trhám z Tebe

            jeden svršek za druhým

            v hlavě se střídají představy

            má mě ráda

            nemá mě ráda

 

            Ležíme jsme na zádech

            sledujeme bílé beránky

            jak běží

            po modré louce oblohy

 

            Přesvědčíš mě

            že se díváme do zrcadla

 

            Beránci se proměňují

            v Cezannovské, bleděmodré ženy

            občas se některá zanoří

            do azurové koupele

 

            Když západ slunce opálil

            jejich bledá těla         

            soumrak přinesl tázání:

 

            Na jakém břehu

            nás zastihne

            mrazivý úsvit smrti?