Jarní tání

Když taje

když se roztéká

bílá krása hor

 

Plynou údolími

proudy kalných myšlenek

často zlostně rozrazí

brány neopatrného stavení

které sestoupilo moc nízko

 

Ve zmatku a osamění

jsou lifrovány pryč

na nepřipravených březích

se na poslední chvíli

snaží sbalit

co se dá

 

S těmi pár věcmi

si pak do zblbnutí

hrají na hladině

i v burácení jezů

jako lední medvědi

 

V klidném usebrání

dolního toku

se rozhodnou

vše asketicky ponechat

na krajích meandrů

 

Mávnou nad tím vlnou

a v přepadlé náladě

že už je všechno za nimi

se postaví do řady

pro vpuštění do moře