Ráda mám dny nevšední.
Kdy netíží mě kamení.
Při procházce prohlížím
mnohá stavení.
Zdravím lidi ráda.
Směji se vespolek,
na ten krásný svět.
Možná mě trochu nohy bolí,
ale čekají mě placky v zelí.
Kamarádka udělala
a likér přidala.
Pohoda byla.
I její polévka mě chutnala.
Proutěné košíky všude.
Vždy koukám, jak jí to jde.
Ruce tancují při výrobě.
Vše těší se mé chloubě.
A tak mě čeká i cesta zpáteční,
šípek cestou nádherný.
Červená je sytá
jako moje tváře.
A radost, co se nevypáře.
Komu k vánocům košíček dám?
Udělala jej milá ruka,
co radostí rychle kmitá.
Udělala jej jako skvost
a teď bude žít dál pro radost.
Alespoň jeden na dálku posílám v básni.
Ty můj světe, žasni!
A po cestě udělala jsem
přepadovku u Jarky.
Dostala jsem kočičkové chňapky.
Po nevšedním výletu
jsem doma a kocourkovi říkám,
že jsem tu.
Sláva, nazdar výletu!
A dopisuji svoji větu v básni.
Den byl krásný.
No vida..den jak malovaný i v době covida. Kdo chce, ten to umí;):)
15.11.2020 20:14:40 | jenommarie
Víš, člověk nemůže být bez lidí. Vidět druhé pohladí a naladí.
15.11.2020 20:21:14 | mkinka
Ano vím:);)
15.11.2020 20:22:30 | jenommarie
Díky za krásné povídání. Souznění. Přihopsání. V pohodě brouzdání.
15.11.2020 20:25:17 | mkinka