Strom u moře.

Strom u moře.
Je mi s ním dobře.

Píšu mu báseň.
Je u něho klid.

Pohodu umí vykouzlit.
Duše k němu chtěla jít.
Dal mi stín.

A jeho kořeny.
Řekly, že dotýkat se smím.

Strom u moře.
Viděl duši mou.

Postavu mou.
Nebyla jsem jen sochou bronzovou.

Za ty roky i občas stísněnou.
Odpovídal mi ozvěnou.

Byl mi kulisou.
Byl mi oporou.
Naplnil mě náladou.

Je zelený v krásném tónu.
Obdivuji ho i po letech znovu.

Zná historii života mého.
I já velebím jeho jméno.

Vrátím se k Tobě kamaráde
a musíš tam stát.

Proč člověk nemůže mít, svůj strom, rád?
Vrátím se.

Jsi strážcem, andělem.
I dobrým majákem.

Jsi strom. Nikoliv hrom.
Do srdce mého zvučný zvon.

Biješ i tisíce kilometrů
a má duše i z dálky jde do orchestru.

Jsi strom. Jsi strom.
A do duše dal jsi znamínka.
I v mrazu hřeje Tvá vzpomínka.

Strome!
Ty můj klenote!
Jsi strom. Miluji Tě!
Já z dálky obejmu Tě.