Píseň ticha
Píseň ticha
Zítra mě srazíš ocelovou slinou,
nezazmítám se v křeči, jen
potichu vejde skoro něžnou zimou
smrt, která mění bdění v sen.
Má přítelkyně dobře chápe city
směje se, když jsi unaven -
každý tvůj zvuk mi v břiše nechá vrytý
na dobrá rána pod ledem.
Zpola jsem krásná, když se na mě díváš,
zpola jsem fluidum princezen,
jen zpola, chvíli před tím, bývám živá,
a zpola vím, s čím přijde den.
Teď si mě bereš, neuvěřím tedy,
že zapomeneš, kým ti jsem,
a jestli, umřu zítra naposledy.
Ukážu smrti, tobě. Všem!
Autor Fitzi, 26.12.2020
Přečteno 310x
Tipy 13
Poslední tipující: kaaamiiii, Akrij8, Pittoresque, Emily Říhová, enigman, mkinka, Eru Alonnar, jenommarie, šerý, Vivien
Komentáře (17)
Komentujících (9)
Doporučit
TiskKomentáře
11.04.2021 01:27:24 Protos1182
Docela smutné...
11.04.2021 09:07:49 Fitzi
Ano. Velmi- co se Ti podařilo přečíst? Moc me zajima interpretace... zda krome mluveni dovedu i rict.
04.02.2021 23:05:05 uživatel smazán
Píseň ticha...přesně takto mi Tvá báseň zazpívala.Velmi pěkná a já ráda dala ..ST..
Klidný večer milá Fitzi...
29.12.2020 17:34:35 enigman
ukaž...
29.12.2020 17:37:02 Fitzi
Och, ano, lyrický subjekt by býval potreboval svého enigmana, aby ho postrcil podivat se pravde do oci a svou situaci nejakym jednáním resit.
Děkuji, jsem s uklonou.
