Jsem vítr.

Jsem vítr
a hojím rány,
i ty, co bují.

Jsem i hnisem
duše Tvojí.

Jsem zášť i
vypnutý počítač.

Ptáš se?
Proč i nač?

A dokud mé srdce bude tlouct,
prodýchám každý kout.

A z lůna matky Země
vydupám vodopád.
Bude bujet a sílu hnát.

Člověk nadává na zítřky,
i když je má rád.
Slova hází do povětří
a prach se vrací a zavětří.

Bože, člověče, měj se už rád.
Život občas prapodivný automat.

Tlačítka mají eror.
A život občas horor.

A ve tmě nejtemnější,
najdi světlo nejvřelejší.

Bože, slyš slova má.
Jsi originál.

Mysli na to,
že každý máme v sobě uvnitř zlato.

Každý má v sobě uvnitř zlato.
Mysli na to!

Ať moje báseň není zbytečná
a nejsou to jen slova netečná.

Možná má báseň mluví příliš.
Možná jsem trochu příliv i odliv.
Slovo je lék. Žádná lež. To mi věř!