Ač samota mě ubíjí.
Nepíši verš tesklivý.
Vzpomněla jsem si před chvílí,
že i písmeno může být nadějí.
A proto písmena mnou běhají,
v mozaice oceánu,
já balím naději do celofánu,
ať pohybuje se dle plánu.
Neprodám za slámu,
ani za kus salámu.
Prostě slovem přistanu.
A uslyším ozvěnu.
I květenu!
Mám raketovou doménu.
V těch Tvých naděje jen kvete, milá Mkinko
23.01.2021 10:55:58 Akrij8
Děkuji. Všichni potřebujeme i v poslední chvíli naději. Bez rozdílu věku a všeho.
A hlavně potřebujeme se navzájem.
23.01.2021 10:58:16 mkinka
Parádní raketko!Sp opět a o pět
23.01.2021 10:45:16 uživatel smazán
Zatím nejlepší věc kterou jsem od tebe četl
23.01.2021 10:00:31 uživatel smazán
Děkuji moc a je to radost číst, že se básnička líbila. Snažila jsem se jí zabarvit do pozitivna, i když je to občas těžké, vidět občas i pozitivno v mlze.
23.01.2021 10:37:41 mkinka