Jsme básníci.

Jsme básníci,
pokřtěni zlatou udicí.

Nikoliv vidlicí.
Pláčeme do rytmu.

Zadupáváme spoustu nesmyslů,
co honí se nám hlavou.

Běsníme vyhořelou tmou.
Prodáváme duši svou.

Co je svaté?
Slunce zahřáté
nebo čaj o páté.

Privilegium slova.
Můžeme psát stále znova.

Uhasit žízeň
a žal se schová.

Jdi od nás pryč satane!
Ať bolest duše ustane!

Nelžeme si.
Jen píšeme.

Slabikujeme, jak jde.
Oči zmáčené.

A do rtů se hryžeme.
Krev modrou nemáme.

Jen záhon s hlínou,
co nevlastníme.

A proto sníme o lepším životě.
A chceme slyšet slova jako:
Miluji Tě!