Mlha

Jsem lapena v tichu,
ubíhají vteřiny,
za okny si s listy vítr hraje.
Opadaly duby, buky, modříny,
jak žít je hádanka
a střípky jinotaje.

Chovat se důstojně,
tak jak na ženu se sluší,
obrnit se a mluvit dospěle.
Kdysi byl život jaksi jednodušší
a někdy je boj,
i vstávat z postele.

S dalšími roky
kamsi vytrácí se, -
pocit, že zvládnu cokoliv.
Už zas nastal čas,
kdy venku sešeří se
a v duši bude usedavě mrholit.

Myslela jsem,
že stejně jako jiným, -
i mně se jednou vyjasní.
Namísto toho, ujištění sílí,
že kolem padá mlha
a já tiše spadnu s ní...