Vrba

Smutný pohled na hladinu,

v listopadovém čase,

jen vrba stojící ve svém stínu,

poslední list na ní třepotá se.

Mlčky stojí spoře oděná

a mlžný ranní opar je nyní její šat

v ní ptačí hnízda ztichlá, opuštěná,

čekají než slunce opět začne hřát.

Smutně stojí ve svém stínu,
jak žena v Evině rouše oděná,
její nahý obraz promítá se na hladinu,
je krásná , čistá , nevinná.

První jarní paprsek přidává její kráse

zelenat začíná se její šat,

ztichlá, opuštěná hnízda ožívají zase

pod jejím větvovím odpočívám rád,