Neshody

Myšlenky létají,
jen hlavou a neznějí.
Zdali svět poznají,
či odvahu nemají?

Obrazy představ tíží,
mysl když pouze mlčí.
Světu kolem neublíží,
však dravost mají vlčí.

To ani spát se nedá,
tíží to a tlak mi zvedá.
Neklidná mysl zase zlobí,
zřejmě jde o charakter doby.

Pak rána do stolu a křik,
magma slov náhle vyvěrá.
V presu se nedá klidně žít,
po bouřce přichází důvěra.