Vrba
Vrba
Anotace: ...
Sbírka: Pod širým nebem
Na břehu řeky vrba stojí
Majestátně ční se výše
Tiše
Své rány hojí
Tu jde kolem kolemjdoucí
Hlava ztěžklá utrpením
A v ní příběh srdcervoucí
Temný i ve svitu denním
Jakmile tichou vrbu zří
Poskočí zlehka srdce jeho
Od utrpení to v něm vří
Chce si ulevit od něho
Zašeptá vrbě do dutiny
Bolest posledních dní
Ta směle mizí do hlubiny
A zůstává v ní
Na břehu řeky vrba stála
Jen nízký pahýl zbyl tu po ní
Poslední bolest neustála
Tak snad jsou šťastní aspoň oni
Komentáře (7)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk18.03.2021 22:46:55 uživatel smazán
Klárko, Tvá báseň mě velmi oslovila a ta poslední sloka..hluboká pravda.
Vrba byla stromem mého mládí, k ní jsem chodívala, když mi bylo bolestně a to bývalo dosti často....
Zmiňuji to také ve své básni..HLEDÁNÍ...pokud by jsi chtěla nahlédnout :-)
Ráda jsem si přečetla a ráda dávám..ST..
17.03.2021 16:28:16 Rozmarýna
Závěr básně je až strhující, lehce z něj zamrazilo. Nevím, jak dále lépe vyjádřit, že se řadíš k jedněm z mých nejoblíbenějších autorů na Literu :D. Tvá tvorba je fenomenální.
