na zahradě
na zahradě
nikdy jsme
k tomu plaňkovému plotu nedošli
prý
pojďme si promluvit
ještě v županu (ve kterém
jsem ji tolikrát
miloval)
s hrnkem v ruce
dala mi sbohem
když jsem ji pak viděl odjíždět
bylo po všem
odvezla si svoje věci
odvezla si sebe...
stojím tady
v kapse svírám její klíče
pozoruji těch pár metrů
a přemýšlím
jak málo k tomu
stačilo
a
jak jsou některé věci
nevyhnutelné
a
že už mě ráno
nebude šimrat svými vlasy
a
že už nespočítám její pihy
a
jestli na téhle zahradě
vůbec ještě někdy
chci být...
Komentáře (10)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Každý máme takovou zahradu.
Ale jaro je tu
a vykvete, co jsme zasadili
nebo co samo s větrem přiletělo...
28.03.2021 12:33:45 | Descardea
ty naše zahrady
různé
rozkvetlé
uklizené, nebo plné nepořádku
plné vzpomínek
nebo
pasoucích se koní...
29.03.2021 18:34:23 | kaše
Popsal jsi hodně silně ten pocit..prázdna..*
25.03.2021 13:53:05 | jenommarie
občas
tu bývá prázdno
ale teď
zrovna
ne
Maruško
:-)
29.03.2021 18:37:11 | kaše
Občas bývá..to zná každý
je fajn že teď je to jinak:);)
Měj se Péťo prima:);)
30.03.2021 09:18:18 | jenommarie
Pokaždé, když se zmíní plaňkový plotek, vybaví se mi přesně ten plot plný zavěšených hrníčků.
Snad každý takový není smutnou vzpomínkou.
25.03.2021 03:16:46 | Dreamy
Ta partnerská mysl je, jako když špagety. Z hladu vaříš - vypneš... a oni pak dojdou.
25.03.2021 02:29:21 | šerý
