Nikdy

Nikdy jsem si nemyslel,
že zažiji co nyní.
Býval jsem jak pouhý stín
znal jsem hlavně kdyby.

Vůle, touha, vše to...,
krčilo se v stínu.
Život byl jak cesta,
Jen odhodlat se k činu.

Pak jsem potkal vílu.
Dala cestě vůli, směr.
Tak vylezl jsem z svého stínu,
do ní jsem se zahleděl.

Že milovat vílu nesmím?
Ale kdeže přátelé.
V pohádkách to přeci bývá
Nežijem jen v kostele.

Chrámem je tak celý svět
do očí modrých pohledět.
Chrámem krásné modré tůně.
Vim, mé srdce touhou stůně.

~☆~