Je poledne.

Je poledne.
Slunce nezbedné.

Obléká oblohu.
Barví do vzoru.

Je i energie,
která žije
a se směje.

V jasu se projevuje.
Tak volám slova svoje.

Je poledne.
A slunce tancuje
a mě úsměv maluje.

A pod víčky
nesu kus travičky.

Svět je krásný
a vlastně maličký.

Má správné hvězdičky?
Své tanečky?

Jupí!
Z života dojetí.

Krásné polknutí.
Jen do slunce nahlédnutí.

A vše mává perutí.
Žádné vlastní prokletí.

Smích nemá dovolenou,
ale hraje hru ucelenou.

Do kouta nestrčenou!
Přátelství projev citu.

V zoufalství víme,
kam do úkrytu.

Píši a jsem šťastná
až do vzlyků.

Vrků. Vrků.