Klaním se.

Klaním se.
Andělé píší z nebe.

Jeden, druhý.
Štěstím klepe.

Nebe je poetické.

Křehké.
Blízké.

Pro Tebe a Tebe.

Smích v dlaních rozdávám.

Já vím.
Občas zakopla jsem.

Jdu dál.
A jenom se usmívám.

Slova oblékla jsem do spirál.
A dala jim zvuk katedrál.

Kdosi řekl,
že jsem světlo.

A já zas.
Ty a ty jsi teplo.

A tak vůkol krásné luny
látám příze plynulé
i příští.

Dám jim nádech,
duše svit.

Bude už jen líp a líp.
Báseň padne na čistou líc.

Dno bude pevnější.
Víc a víc.

Tak je poledne.

Ať úsměv jde na talíř
a světí se krásná číš.

Štěstí žije se i níž.