*-*Sny jsou někdy na zbláznění

Ptala se proč prší nebe
nestačí když brečím já
ptala se proč nechce tebe
když jiného nepozná,
v slzách by se utopila
on ji šeptá...lásko ne
sice ho pak políbila
jedna pusa...málo je.
On se na ni pousměje
pak po tvářích pohladí
ona trochu pookřeje
on vzpomíná na mládí,
jak měl kdesi kdysi jednu
oči barvy pomněnek
rety jako zralé šípky
šípky na všechno jsou lék.

Na jméno si nevzpomíná
ví však kde má znamínko
nenápadně ji odkrývá
její pravé ramínko,
tam však bylo tetování
kérka malé tygřice
je to ona nebo není
v hlavě řádí vichřice.
Do nosu ho potom cvrnknu
pak zatahám za vousy
usměju se a pak mrknu
já už nespím,prohlásí.
Promiň milá mně se zdálo
že tě snad z románu znám
proto se mi sladce spalo
že už nespím,to se mám...

Sny jsou někdy na zbláznění
jindy zase potěší
je to pravda nebo není
kdoví kde o tom píší...

~~~~~~~~~