Jdu podél moře.

Jdu podél moře.
Svlékám své úzkosti.

Je mi dobře.
Nic nehoře.

Kamarád pomůže,
když duše je na nože.

Jdu podél moře,
nemyslím na smutky.

Nešlo tu a tam
najít správné odpustky.

Jdu v pokoře,
cesta plná borovic.

Kvetou osvětou.

Jsem šťastna
za svou větou.

Slova se mi nepletou.

Kamarád řekl,
piš o sobě víc.

Slova já dala
do stínu borovic.

A usmála se
a nebála se.

Podpora přišla
v dobrém čase.

Jdu podél všeho.

Nehroutím se z toho.

Vše je pryč.

Já učím se
mít správný grift.

Tak má být.

A teď jdu moře
ještě pohladit.

A sebou cestou naladit.
A ráda, že se mohla podělit.

Kus sebe rozesít.
A vstřebat dobré semeno,
když občas klepe břemeno.

Tak do cesty je srdcem napsáno.