Bosá.

Anotace: Ze sbírky Kamarádům 2021.

Šlapu do trávy.
Nemám obavy.
Slunce svítí.
Líbám luční kvítí.
Ptáček dodá energii.
Život je zázrak.
Rovnám své vnitřní srdce.
Rozdala bych se více.

Myslím na nemocné, osamocené,
zarmoucené, ukřivděné a nepochopené.
Každý krok prosím o slitování
pro ně.
Život má občas zvláštní daně.

Já jen prach.
Slunce mluví za mě.
Vidím svůj stín.
Políbit ho smím.
Fontána duše dále kluše.

Miluji přirozenost.
Dusit v sobě to a to.
Není žádný skvost.
I ten stvol trávy je každý jiný.
Neroste plně stejný.
Neurony krásné zvony.
Chodí pod stromy
a hledají ozvěny.
Procházka po trávníku
dělá mi dobře.
Mravenec říká mi sestro.
Já jemu bratře.

Ať každý má krásné dny,
bez nemocí
a neprožívá extrémy.
Ať pod peřinou říká si,
že nic vlastně netahá ho za vlasy
a uvědomění sebe má chuť noblesy.

Mysleme na to.
Všude roste země zlato.
Ta travička.
Zelená a miloučká.
Usměje se větřík.
Nepotřebujeme svetřík.
Jen duši otřít.
A z lásky políbit tu krásnou zem,
že nám bylo dáno zpívat s ní
se zlatým podnosem.
Tak jdu bosá a už není rosa.
Vidím milého kosa.

Prosila jsem o kus slova,
abych čirost ochutnala.
Kladla jsem do trávy pokoru
a otevřela všechny závory.
Cvičila jsem svoje nohy.
Utíkat za vámi já chtěla.
Abych radost roznášela.

Všemu navzdory
a urovnala rozbouřené tábory.
Tak slova lásky letí větrem.
Tím vaším směrem.
Kamarádka měsíce i úplňku.
Zaklepe tam i tam na dvorku.

Pohladí sýkorku.
Bude to rituál.
Osvobození.
Bez zábran.
Už dost procházení.
Kde vás mám?

Tak alespoň básní zamávám.
S citem, láskou vám.
Jsem bosá a ráda svět mám.