Já chtěla kdysi psát
knihu o stromech,
o lidech
a svých snech.
Pak kniha v srdci zůstala,
ale nespala, ani nevzlykala.
Mým životem se stala.
Dala jsem jí do ptačího zpěvu.
S každým dnem já rostla do úsměvu
a přibarvila něhu.
V lásce já zůstala
a v krásném bodu.
Maluji svůj strom,
co život mi dal.
Stojí pevně opodál.
Hladím jeho silný kmen.
Dal mi lásku u písmen.
Miluji ho a s ním přeji krásný den.
Krásná báseň, mému srdci blízká.Stejně jako Ty,jsem kdysi pochopila,že není třeba psát knihu o stromech ,ale Žít a STROM ŽIVOTA V SRDCI MÍT.
Velmi se mi políbila a ráda dávám ..ST..
22.06.2021 21:38:43 | Jaruška
Zrovna mi tady po dešti zpívaj ptáci, tak si počtu...
22.06.2021 08:25:11 | Sonnador
Lepší... š se
V lásce já zůstala
v tom bodu
zlomu
Tepla i sněhu
21.06.2021 08:08:15 | MonoGame