* * * 11)

Jednou se vážně vrárím
na rodné smetiště,
abych ze země sebral hrst rzi
naprosto nevšední svou barvou.
Nemohu předem říct, co se mi potáhne hlavou,
(Můj mozek na to nemá předběžný plán.)
ale možná, že si přeci jenom vzpomenu
na první propálené prostěradlo
a první propocenou peřinu.
                                  Možná.

Mám i jiná soukromá zákoutí,
v těch se ale nemohu popelit
ve svých myšlenkách ta reálně
                                  jako tady na spáleništi
                                  plném sazí a radioaktivního prachu,
                                                           kde kdysi stál můj dům.

              28.1.1986