Pocity

Probudila jsem se
a báseň zjevila se.
Jak prostřený stůl.
Bez ní jsem jen půl.
Vypsat se není hřích.
Hlavně, že je líp.
Slzy schovám za slova
a budu zas nová.
Budu se mít ráda.
Slova pomohou i dál,
aby i druhý se smál.
Psát je rituál.
Zapíšu všechno.

Svěřím se jako děcko.
Jako ta holčička,
co nejde jí bábovička
a dívá se na Smolíčka.
Ráno se češe
a myšlenky proudí jako v řece.
Má dlouhé vlasy
a myslí na dobré časy.
Přeji jen dobré z dálky.
Dávám přání do obálky.
Vrátím se brzo zpátky.
Miluji vás všeci.
Holky, kluci.
Zažívejte krásné věci.