Tůň

V horách a pod lesem

leží tam skryta.

Tůňka ta malá

potěchu skýtá.

 

Paprsek světla probil se mraky

do tůňky nahlédl, koukni se taky.

 

Kamínky bílé hladina skrývá.

Jiné jsou hnědé,  občas to bývá.

Zelená tráva lemuje břeh 

starosti plané daleko nech.

 

Do tůňky ponořit ruce a chlad

vody té čisté,  do sebe sát.

 

Na trávu lehnout si

kochat se pohlede.

Zastavit kroky své

skoro již nesvedem.

 

Ženem se stále, dopředu-vpřed 

užijme trochu si tenhleten svět. 

 

Doteky, pohledy, krajiny dar

studánku pod lesem a žádný žal. 

Usmát se do slunce, vždyť je to dar

Posedět na chvilku, ve stínu skal.

 

~☆~