Zdravím vás kluci na vozíku.

Dobré ráno do Primoštenu.
Krásné ráno kousek za Ostravu.
Hezké probuzení i do Olomouce.
Jsem spisovatelka vaše,
co o vás píše.
Jste součástí mojí rodiny,
úsměv mezi stránky je vložený.
Vy mě znáte, moje kostrbaté
množiny.
Jsem pořád svá
a lovím úsměv nádherný.
Hodně jsem se od vás naučila.
Radost v struny nasbírala.
Své já s vámi pohladila.

Jeden z vás,
kousek od Primoštenu
česky se naučil,
abych mu rozuměla.

Ten druhý,
bojuje s roztroušenou sklerózou
už desátý rok
a tak dělám svým psaním k němu skok.

A třetí založen je v knize mého života,
kde velká je jeho dobrota.
A tak krásný den
do vozíků klukům, holkám
a všem.

Šak šici jsme jedna rodina.
Přátelství krásná dědina.


Ta da da.
Vaše Jituna.