Sibyla

Pravdu lze nalézti nejenom ve víně.
Dneska jsem zjistil, že žena je věštkyně.
Má dar, co měla kdys věhlasná Sibyla,
radost se z poznání mým tělem rozlila.

Telefon klekl mi, kolegův na stole,
půjčit si nebo ne, rozhodni se vole,
jednou si zavolám, však se nic nestane,
jsme přece kámoši, známe se z kopané.

Manželky telefon vylovím z paměti,
cinklo to jedenkrát, zvedla to vzápětí.
„Čau lásko,“ řekla mi, sladká jak kofola,
jak říkám, Sibyla. Věděla, kdo volá.