* * * 46)

Jak jste hloupé pohádky.
V okamžiku usmcení komára
zvítězilo dobro nad zlem.
Vítr čpící kyselinou a lidské ruce
omílají pískovcové kvádry.
Znovu ještě počitat dlažební kostky.
Znovu být mravencem pod gotickou klenbou.
Město je příliš poslední sklenice nedopitá.
Olovo, které se usazuje podél cest,
zatěžuje moje nohy
a nedává naději k převléknutí.
Hluboké stopy mých bot v asfaltu
jsou svědectvím umění dupat a mlčet.
A oddech se ženou, pro kterou jsem kterýkoli,
je zběsilost usmrcující v půli nadechnutí.
Jen dupání po kopretinách je stále hmotné
určující a dusící.
A placaté hmyzí tělíčko
je vítěžstvím v boji za dlouhý tupý spánek,
za život ve skleněné kouli bez bolesti, utrpení,
bez chvění, strachu,
bez štěstí.